Kryptoměny & blockchain?

Zveřejněno , upraveno - holoubekm Přidat komentář kryptoměny

V dnešní, pro mnoho lidí zrychlené době, je módní místo úvah a glos automaticky přebírat názory někoho jiného. Pojďme se alespoň jednou společně zamyslet nad kritickým tématem – nad principy a budoucností peněz.

Proč se vůbec zajímat?

Protože je cool to vědět! A jako motivaci doporučuji svět neúspěšných.

K tématu jsem se dostal nepřímo, když jsem si uvědomil, že já, ani okolí netušíme, jak funguje ten velký svět. Někteří kamarádi žili dokonce v dojmu, že pořád používáme zlatý standard. Začal jsem proto po večerech studovat historii a teorii finančnictví a na základě řádky debat (s lidmi z oboru (u piva)) jsem si udělal názor.

Zlatý standard nepoužíváme již téměř 50 let

Jak se za chvilku dočtete, budoucnost je podle mě v ideálním případě zaměřena na kryptoměny – a vidíte, jsme opět u hackování . Na rozdíl od většiny technických článků, které chladně popisují blockchaining nebo Bitcoin, přistoupíme k tématu od lesa.

A jak to bylo dřív?

Historicky, když byla hodnota peněz přímo určena objemem obchodované komodity, existovala jasná návaznost mezi jejich cenou a objemy nabídky a poptávky. Později po zavedení zlatého standardu byla cena peněz přímo definována cenou zlata na trzích a od toho se odvíjelo jejich vzájemné párování.

Tento stav zavedly v roce 1871 Spojené státy a díky značné zásobě zlata ho držely až do počátku první světové války. Ostatní mocnosti – zejména Velká Británie a Francie, které vlastnily množství dolarů, využívaly záměny za zlato ve chvílích, kdy to pro ně bylo výhodné.

Tedy zejména když Americká vláda tiskla dolary a tím snižovala jejich hodnotu, výsledkem bylo odčerpávání zásob zlata z USA. To definitivně zastavil Richard Nixon v roce 1971 podepsáním Smithsoniánské dohody, která stabilizovala kurz dolaru vůči ostatním měnám a definitivně vyřadila vliv zlata.

Pojďme si projít, jak centrální banky zajišťují stabilitu trhu a jaké principy a hodnoty tento systém uznává.

Současný systém měny s tzv. nuceným oběhem je založen na dynamických změnách vzájemných kurzů a hodnotu ovlivňují centrální banky. Dnešní peníze – ať už reálné, či virtuální, jsou jenom čísly ve světě bankovnictví. Od roku 1971, kdy byl opuštěn zlatý standard, jejich hodnotu určují pouze aktiva, kterými jednotlivé centrální banky disponují.

Některá z významných aktiv v bilanci ČNB (v mil. Kč)

Ve většině jsou tato aktiva složena výhradně z půjček – hypoték. Pouze malou část tvoří skutečné obchodní komodity jako je například zlato, či peníze v jiné měně. Z toho tedy plyne, že prvním zákazníkem národních bank musel být žadatel o půjčku – stát. Z jeho úvěru je pak financován zbytek činnosti. Tohle jednoduché schéma nás přesvědčí o tom, že hodnota našich peněz je navázána čistě na důvěru společnosti v budoucnost a svou stabilitu – tedy schopnosti splácet hypotéky.

Navrzdory zažitým představám jsou i peníze tradiční komodita jako zlato, či obilí.

Je tedy paradoxní, že hlavní hodnotou definující cenu peněz je naše neznalost, protože právě díky neuvědomění si celého schématu udržujeme svou mírou důvěry i hodnotu peněz.

To je přesně ten důvod, proč se národní banky snaží o stabilizaci měny nepřímo pomocí změny v chování společnosti – změnou úrovně úroků a ochlazováním trhu. Je totiž nutné zachovat přesvědčení, že někdo zodpovídá za stabilitu. Společnost, musí mít důvěru v to vzduchoprázdno, kterým je hodnota peněz.

Ve chvíli, kdy by si lidé řekli, že to nedává smysl a přišli si pro peníze, nastal by kolaps, protože fyzických peněz je pouze menšinová část z celkového objemu a finanční trh by se zhroutil.

moneyImpliesFreedom() { throw exception(); }

Myslím, že hodně z nás si pod penězmi představí svobodu, kterou jim v moderním pojetí virtuální balík nul a jedniček nabízí. Když se zeptáte lidí, co si představují pod pojmem peníze, dostanete slovo svoboda jako velmi častou odpověď. Ať už to máte vnitřně nastavené jakkoliv, musím uznat, že lepší způsob nepřímé výměny zboží zatím lidstvo nevymyslelo.

Hodna peněz je virtuální číslo uložené někde v databázi od Oraclu nebo Microsoftu.

Chápu tohle přesvědčení – je to praktické zjednodušení některých problémů na finanční stránku věci, kdy předpokladem k úspěšnému a šťastnému životu je shromažďování jediného zdroje. Úzké zaměření má kromě zřejmých výhod i podstatnou nevýhodu – závislost.

Finanční poradce vám během sezení sice několikrát doporučí rozmyslet si výdaje a diverzifikovat příjmy, ale už opomene zdůraznit, že slabým místem jsou práve peníze, na nichž všechno stojí a padá. Jakýkoliv jejich výkyv znamená ovlivnění všech příjmů.

Už tušíte, jak křehká je hodnota bankovek ve vaší peněžence?

Představa, že peníze jsou v určité míře symbol svobody, má svůj počátek v koloniálních dobách Severní Ameriky, kdy vidina třpytivého valounu motivovala hon za zlatem a růst amerického středozápadu. V dnešní době monitorovaného finančního trhu jde však jen o odlesk bývalé svobody.

V textu se jen snažím naznačit, jak moc nedůvěryhodné peníze dnes jsou. Stačí, aby se centrální banka zamyslela, změnila úrokové sazby a s měnou, která byla ještě včera stabilní se druhé ráno nepotkáme. Jedinou překážkou, která nás tak dělí od absolutního chaosu, je několik lidí v radě ČNB.

To je podle mě zásadní překážka k tomu, aby se daly peníze považovat za nositele svobody. Protože ony samotné jsou závislé na centrální autoritě a její vůli. Tento vnucený způsob nelze v žádném případě považovat za symbol či jednotku svobody.

Z těsného vztahu národní banky a státu profitují oba partneři – stát napřímo v období rozpočtové krize žádá banku do půjčku, či emisi nových peněz a banka se naopak může těšit z přízně státní moci.

Důvodem proč stát nepřipíše nulu ke všem svým účtům není morální, ale je čistě pragratický. Okamžitý pokles důvěry okolních států a také svých občanů by v krajním případě vedl k inflační spirále a kolapsu trhu.

Současně jsou centrální banky nastaveny tak, aby udržovaly inflaci a podporovaly neustálý růst. Princip neustálého růstu je možná blízký ekonomům, ale logicky smysl nedává. Zdroje Země jsou omezené a lidstvo se postupně přibližuje jejich možnostem.

Myslím, že společnost postavená na konzumu, hnaná neustálým růstem se nemůže chovat odpovědně vůči sama sobě ani životnímu prostředí. Jednoduše chci říct, že současné nastavení není morální. A vzhledem k vývoji životního prostředí se bude muset změnit, ať se nám to líbí, nebo ne.

Já bych všechny ty kryptoměny zakázala!

Nejsem kryptofašista, ani anarchista, jen rád přemýšlím o věcech, co by se měly změnit.

Dnešní monetární systém je potřeba změnit, jinak bych tu nefňukal :D.

Státní aparát, tedy i bankovní domy, reaguje vždy až se zpožděním, zpětně. Názorně je to vidět na stavu justice, která příchod IT zaspala a nyní dohání, co může. Otázka, zda je správné vnášet změny do společnosti, je bezpředmětná. Průběh změn byl i v historii přesně takový, vždy bylo nutné konfrontovat státní aparát s novou realitou a ten se buď přizpůsobil, případně změnu neustál. Vždy podle mě záleží na motivaci i způsobu provedení změn.

Bitcoin je jedna z prvních decentralizovaných kryptoměn.

V dnešní době, kdy se už technika nedá vyloučit z běžného života, se nabízí řešení postavené na decentralizaci. Máme teď jedinečnou možnost využít kryptoměny. Již nyní se teoreticky řeší jejich možné dopady na monetární systém, banky váhají, případně zakazují – očividně se obávají konkurence.

Spousta odpůrců Bitcoinu mu vytýká značnou volatilitu a nestabilitu. Sami si neuvědomují, že klasické měny nejsou podloženy ničím jiným než vzduchem. Ve světě kryptoměny je každý svou malou centrální bankou, ovlivňuje svou malou částí celek, ale nedokáže plně ovládnout celý systém.

Uff, úvod kryptoměn máme za sebou a jak můžete vidět, odolal jsem přidání zmínky o iluminátech a světovládě.

Obrovskou výhodu vidím v možnosti si znovu vybrat, čím podložíme hodnotu peněz. Nemusí jít o klasické komodity, ani výpočetní výkon, ale něco pozitivního s dopadem na svět. Například bychom mohli navázat hodnotu peněz na stav životního prostředí, objem recyklovaných výrobků a nepřímo tak nastartovat zájem společnosti o v současnosti nepříjemná témata.

A nemusí jít ani o Bitcoin, který pro svou těžbu využívá tolik energie jako celý Kypr. I k němu existují šetrné alternativy. Zásadní otázkou zůstává, jestli máme chuť používat kryptoměny jako platidlo a zda necháme státy, aby problematiku vyřešily bez nás.

Dneska vás poprvé vyzývám k zamyšlení. Pro zájemce nabídnu i pivečko a diskuzi 😀

Pokud vás téma zajímá, nabízí se výborná kniha Peníze v rukou státu.

Příště se už společně zaměříme na technologii kryproměn a princip blockchainu.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *